Jmenovala se Vrčilka. Byl to malý zakrslý králíček, kterého byste si k dětem rozhodně nepořídily. Při dávání krmení vždy vyjela na mou ruku a zavrčela. Měla jsem ji zhruba 5 let. Dostala jsem ji už dospělou od švagra, jelikož ji u něj zanechala jeho bývalá přítelkyně a on neměl moc čas se o ni starat. Hlídala si své teritorium a mě tím učila, že i já si mohu a mám bránit své hranice.
Měla jsem s ní několik rozhovorů už dříve ještě než umírala, kdy mi sdělila, že tím co prožívám s ní mi poukazuje na to co není v mém životě vpořádku. Jednou, když jsem ji politovala, že tráví celý život zavřená v kotci mi odvětila, že ona sice žije v kotci, ale já žiji v krabičce od sirek. A dala mi pocítit své propojení sama se sebou i celým vesmírem. Byl to pro mne nový pocit, který jsem do té doby takto necítila.
A díky tomu jsem si uvědomila svůj velmi omezený úhel pohledu na sebe a lidi mne obklopující. Žila jsem s pocitem, že nemám právo dělat věci podle sebe a ona byla významným faktorem, kdy jsem si uvědomila, že jsem to já, kdo si musí především dovolit být sama sebou a vnímat co chci a co nechci. A podle toho konat.
Následující rozhovor se mi povedlo zaznamenat i písemně.
Když umírala, řekla jsem jí: „Je mi líto, že kvůli mě takhle trpíš“.
Odpověděla:“Tak to není, to já se rozhodla nastavovat ti zrcadlo právě tímto způsobem, protože vím, že tomu budeš věnovat svou pozornost.“
Já:“Děkuji ti, že jsi tu se mnou prožila část svého života. Pociťuji velikou vděčnost, že jsme se mohli setkat. Je nějaké další poselství, které mi chceš předat?“
Vrčilka:“Život bez napojení na sebe sama je poloviční. Není plný je poloprázdný a pustý. Život je krásný pokud žijeme ve svém vlastním plném prožitku. Dovolíme-li si cítit jeho bídu a krásu a hloubku, to jsou pocity, které nás obohacují. Zbavují život jeho plochosti. Pokud si nedovolíme plně vnímat pocity, které se neustále objevují, abychom je prožili a uvědomili si, co stojí za tím. Kdo prožívá příběhy našeho života.
Obohacuje nás i sdílení těchto prožitků. Jakékoliv odmítání způsobuje utrpení, nemoci a psychické poruchy a s nimi nás uvrhuje do „pekla“. Do života, který nás ubíjí, ubližuje a máme pocit, že jsme prohráli a zklamali. Jak sebe tak druhé. Pak přichází pocity méněcennosti a nedůvěry. Tím se roztáčí kruh našeho osobního pekla a obviňování. Otevřme své krabičky od sirek ve kterých žijeme a pomalu a tiše umíráme. Otevřme je a dovolme si vyjít ven a prožívat to, co je nám nabídnuto k prožití. Naše prožitky nás obohacují a formují bytost, která díky nim roste a sílí„.
Je zajímavé, že zvířata nás často učí i beze slov, vytrvalý a citlivý člověk může obdržet poselství, které napomáhá měnit život. Pokud si dovolíme vnímat to, jak se zvíře chová a uvědomíme si co nám tím chce říci. Nebo se můžeme zkusit zeptat co nám svým chováním chce říci. Možná obdržíte konkrétní poselství a nebo Vás jen „prostě něco napadne„. Neberte tato poselství na lehkou váhu. Díky tomu, že zvířata s námi žijí v jedné domácnosti na této Zemi a žijí harmonicky napojená na sebe sama i na nás mohou nás mnohému naučit.
Závěrem Vám chci nabídnout další příběhy „napojování“, možné návody a postupy, které já používám abych se vcítila do druhé bytosti a mohla, tak přijmout její poselství. Pro začátek je velmi důležitá vytrvalost a nevzdat to pokud neobdržím poselství. Často si člověk myslí, že to bude probíhat tak nebo onak, ale pravděpodobně to bude úplně jinak. Veškerá očekávání je potřeba odsunout stranou a jen vnímat co přichází, ať už je to cokoliv. Na toto téma se chystám napsat E-book. Pokud Vás téma komunikace s bytostmi zaujalo můžete mě dále sledovat.

Už od dětství se věnuji sebezkoumání a navazování komunikace s duchovními průvodci, rádci, zvířaty a stromy a realizuji cesty do vlastního podvědomí, kde nacházím odpovědi na své otázky. A proto chci učit lidi, jak nalézt odpovědi na své otázky a jak si mohou pomoci v těžkých životních situacích a nalézt pocity štěstí, klidu a přijetí ve svém nitru. Více o mně si můžeta přečíst v mém příběhu.
